Jen si tu odložím nějaké obrázky

Některé starší, některé novější obrázky aneb kdo si hraje, nezlobí.

Ilustrace k Tolkienovu Pokladu

 

Ač se poslední dobou zdá, že spím, není to tak. Jen je toho hodně - práce, vlastní domácnost, zvířata a ještě víc práce.

Přesto si sem tam nějakou chvíli vyšetřím a ke kreslení sednu. Největší projekt, na kterém pracuji (a na kterém jsem kdy pracovala), je má Rhovanionská kniha příběhů a básní. Jedná se o rekvizitu pro mou trpasličí vypravěčku a sběratelku příběhů, paní Birche, na larp Rhovanion, který se (doufejme) uskuteční letos v srpnu.

Štvanice

 Letos jsem se zúčastnila literární soutěže Vidoucí. Poslala jsem tří a půl stránkovou povídku Štvanice a byla jsem zvědavá, protože Vidoucí slibuje mimo jiné zpětnou vazbu autorům formou krátkých slovních hodnocení. 

Moc vysoké umístění jsem nečekala. Poslední dobou už nepíšu zdaleka tak často (třeba od uzávěrky soutěže jsem kvůli práci neměla čas ani myšlenky sepsat víc než pár nesouvisejících odstavců ( T.T ) a sice se povídka jak mě, tak pár blízkým, kterým jsem ji poslala, docela líbila, ale přeci jen, já i ti ostatní máme ke "mě a mé práci" citově zabarvený vztah. Navíc porotci soutěže se netají tím, že občas nemívají k autorům zaslaných prací zrovna laskavý přístup.

Dopadlo to... Skvěle! Úplně hrozně moc skvěle a i když vím své krásné dvanácté místo už docela dlouho, jsem z toho dost na větvi. Slovních hodnocení jsem sice nedostala tolik, kolik bych si přála, o to víc mě ale potěšila!

Takže konec napínání: zde je povídka, snad se také bude líbit.

U jezera

Když už jsem sem dala povídku Ohnivě zbarvená růže, mohla bych asi doplnit do kompletu ještě něco. Napsala jsem to později, než růži, ale z pohledu postavy na ni Růže navazuje. Tuhle už Lerin četla, protože jsem ji, jako spousta dalších lidí, přidala jako rozloučení s postavami, k události na FB. 
Opět platí, že příběhu za ní porozumí asi jenom lidi, kteří si ho na LARPu odehráli. Ale když už tu je jedna, měla by tu být i druhá. 

Ohnivě zbarvená růže

(Edit: Chvilku mi trvalo, než jsem se rozhoupala, takže je už 23.10., ale nechám původní popisek. Nějak se mi zdá, že dobře vystihuje můj - nejen - nedělní stav mysli.)

Tenhle příběh sem vkládám pro Lottie, respektive pro její hráčku Lerin. Je 20.10., to znamená, že jsme se dnes vrátily z mise Origins. Příběh jsem napsala ještě před odjezdem domů (po včerejší půlnoci na schodišti místa, které jen pár hodin předtím simulovalo Dunbroch roku 1002 našeho letopočtu) a pokud jsem zatím postřehla, nejsem jediná, kdo se potřeboval zbavit těžkých dojmů formou organizovaných shluků písmenek.
Pochopit by ho mohlo tak nanejvýš pět lidí a skutečně je určen primárně Lerin, která si ho přála přečíst.
Pokud by ale měl zájem i někdo jiný, uvedu malý základ - Origins byl LARP, v němž jsme si s pár dalšími nadšenci už od února hráli na studenty Magické univerzity v Yukonu. Ve studijních skupinách jsme psali absolventské práce na různá témata, simulovali poslední dálkový ročník studia a nakonec byli na dvacet čtyři hodin vrženi do středověku, kde jsme měli napravit časové paradoxy, které britské Ministerstvo čar a kouzel a Americká Makusa objevily při revizi splněných věšteb. 
Jenže nikdo nám předem nic moc nechtěl říct, pak začaly umírat a mizet postavy a kolem všeho se začala stahovat temnější a temnější mračna. A ta v některých z nás zůstala i po konci hry. Trpkost a smutek nad těmi, kteří s námi měli odjet a místo toho leží pod zemí i nad těmi, kteří s námi odjeli, ale nikdy se nevrátili (ať už ze své vůle nebo ne), musela ven. A pak taky - uzavíráme podstatnou část posledního roku. Osm měsíců hry člověk nezavře jen tak do šuplíku a nezapomene.

Troška stýskání po cestách a táboření (2 obrázky)

Sice jsem už víc než rok zpátky doma, ale poslední článek o Švýcarsku je stále v nedohlednu.

Na druhou stranu jsem zase po dlouhé době zapojila skener!

Tedy, ne že bych poslední dlouho dobu moc kreslila nebo malovala, ale sem tam se stále něco najde a stále mám silné nutkání se tím "chlubit" (i když malířkám ve svém okolí se netahám ani po kotníky O:) ) .

Anylinky

Předposlední víkend - bývalý klášter Allerheiligen

Uběhlo několik měsíců a já si opět uvědomila, že jsem nedokončila, co jsem začala. Tak tedy přináším další článek o mém (k dnešnímu dni už dávno ukončeném) pobytu ve Švýcarsku.
Dnes hodně obrázkově.

Po Bitvě pěti armád u nás na severu Čech mi zbývaly poslední dva týdny praxe ve Švýcarsku, z toho jen ten předposlední jsem měla pro sebe.